Planeta Jupiter

Hluboko uložený plášť z kovového vodíku je zdrojem intenzivního magnetického pole a velmi rozsáhlé magnetosféry. Magnetosféra je prostor v okolí planety, ve kterém vlivy jejího magnetického pole převládají nad vlivy slunečního větru a mají rozhodující vliv na chování plazmy (nabitých částic), která se v magnetosféře zachytila. Hranice magnetosféry se jmenuje magnetopauza, ze kterou je turbulentní magnetická oblast, nazývaná magnetický obal. Hranice, na které se ustálený proud slunečního větru poprvé poruší, se nazývá rázová vlna. Sluneční vítr magnetosféru planety unáší a vytváří kuželovitý magnetický chvost.

Magnetická osa svírá s osou rotace úhel asi 10°. Magnetické pole Jupitera je asi 20 000krát silnější než magnetické pole Země. Magnetosféra je rozlehlá a má mnoho specifických vlastností. Je několikanásobně větší než magnetosféra Slunce a může přesahovat za rámec oběžné dráhy Saturna. Magnetické pole zachytilo velké množství plazmy (nabitých částic). Nízkoenergetické plazma je zachyceno v obrovském magnetodisku, který je v rovníkové rovině Jupitera. Plazma o vysoké energii proniká do radiačních pruhů, které jsou 10 000krát intenzivnější než zemský radiační pás (van Allenův). Magnetosféra vstupuje do interakcí s měsícem Io. Výsledkem je vodivá trubice a plazmový prstenec okolo tohoto měsíce. Většina plazmatu, zachyceného Jupiterem, má svůj původ ve vulkánech Io. Určitá část sodíku, pocházejícího z těchto vulkánů, je magnetosférou Jupiteru vymrštěna do okolí a vytváří obrovskou "mlhovinu" o průměru asi 35 milionů km. Magnetosféra je zdrojem intenzivního vyzařování rádiových vln. Částečně se jedná o synchrotronové záření, emitované elektrony o vysoké energii, přítomnými v radiačních pásech.











Pozn.: Najeďte pro více informací na obrázky.


Jupiterova magnetosféra
Naklonění k rotační ose (°) 9,6
Zeměpisná šířka naklonění (°) 201,7
Vzdálenost dipólové odchylky (km) 0,131 Rj
Šířka/délka vektoru odchylky -8,0°/148,57°