Mytologie
Vznešený obr mezi všemi planetami dostal jméno po nejvyšším římském bohu Jupiterovi (jehož Řekové
znali pod jménem Zeus). Mnohé v jeho božské symbolice se dá vystopovat k mezopotamskému Mardukovi,
patronovi Babylónu. Marduk byl nejstarší syn Ey, boha moudrosti a pána všech sladkých vod na celé zemi.
Mezopotamský epos o Gilgamešovi (2. tisíciletí př. n. l.) popisuje zrození čtyř generací bohů ze
spojení slaného oceánu Tíamat a vtělení sladké vody Apsua, který se rozhodl zabít své děti. Jedno z
nich, syn Ea, ale místo toho zabil Apsua. Rozzuřená Tíamat vyvolala k životu děsivé stádo vodních
příšer. Pak vystoupil Marduk, Eův syn, a slíbil, že Tíamat porazí, pokud mu bohové slíbí v případě
úspěchu nejvyšší moc. Bohové proto Marduka zkoušeli. Vytvořili souhvězdí a nakázali mu, aby ho zničil
a zase vytvořil svou vůlí. Marduk to dokázal a byl od té doby nazýván "pastýř hvězd". Zničil Tíamatiny
příšery a nakonec porazil i Tíamat. Rozsekl její tělo na dvě části a z jedné vytvořil oblohu a z druhé
zemi. Tímto činem se stal nejvyšším nebeským bohem-stvořitelem, což byl stejný titul, jaký později dostal
řecký Zeus. Řecký mýtus se v mnoha ohledech shoduje s Mardukovým příběhem, nejpůsobivěji v té části,
kdy prvotní bohové bojují se svými potomky. Diova vláda postupně začala být odtažitější. Zpočátku býval
popisován jako smyslný a rozmarný obraz lidské povahy, ale od 5. stol. př. n. l. ho řečtí filozofové začali
vykládat jako nejvyšší princip božského řádu. V symbolice hvězd a planet se ovšem nejčastěji vyskytuje obraz
původního Dia. Jeho prvotní role je role ploditele - z jeho sexuálních dobrodružství pochází celá řada bohů a
hrdinů. Je tedy jen logické, že tři ze čtyř velkých měsíců této planety jsou pojmenovány po třech Diových
láskách: Io, Europa a Callisto. V čínské astrologii byl Jupiter považován za božského zákonodárce, který byl
nebeským obrazem pozemských "vznešených úředníků".
